Dopisy ze Sachsenhausenu jsou netradičním milostným příběhem v kulisách druhé světové války. Australský autor James Moloney v něm nabízí zajímavý pohled na poslední válečná a první poválečná léta plná zloby a bolesti.
Hlavní hrdinkou je Margot Baumannová, která v roce 1944 po vystudování školy nastupuje do práce na poštovním oddělení koncentračního tábora Sachsenhausen. Jako správná mladá Němka je oddaná Hitlerovi a židy považuje za spravedlivě potrestané zločince. Její neochvějná víra v nadřazenou rasu však brzy dostane velké trhliny.
Dostane totiž za úkol, aby spálila dopisy od vězňů koncentračního tábora. Několik z nich ovšem ukradne a po jejich přečtení zjistí, že často obsahují srdceryvné příběhy. Některé tajně odešle a náhodou mezi nimi objeví i milostné psaní od Dietera pro jeho dívku jménem Margot. A protože má stejné jméno, chtěla by být někým milovaná a vycítí z něho velké zoufalství, rozhodne se začít nebezpečnou hru, která jí může stát vlastní život.
James Moloney předkládá sice čtenářům částečně romantický román, ale rozhodně ne nějakou klasickou červenou knihovnu. Odehrává se totiž během druhé světové války a jedním z hlavních témat je holocaust. V zápletce najdete hned několik zajímavostí, které nejsou tak úplně běžné pro podobný typ literatury.
V první řadě se zaobírá myšlenkou, která napadne asi téměř každého, kdo se alespoň trochu zajímá o období druhé světové války. Jak moc věděli obyčejní Němci, co se děje za zdmi koncentračních táborů? Jak pohlížela většinová společnost na židy a další uvězněné? V tomto případě tu máme zapřisáhlou mladou nacistku, která ovšem po nahlédnutí pod „pokličku“ koncentračního tábora začne výrazně měnit svůj názor. Snažím se pevně věřit, že většina Němců o hrůzách za zdmi těchto vězení opravdu nevěděla.
Příběh se potom rozvíjí v určitou cestu za spasením, kdy se někteří Němci snaží odčinit své špatné činy nebo alespoň myšlenky a přesvědčení. Nakolik to mohlo v tehdejší době odpovídat realitě nedokážu posoudit, ale i mezi dozorci se jistě našli někteří méně chladnokrevní jedinci.
Postupem času můžete sledovat trochu dojemnější vyprávění, v němž dostává velký prostor i utajená láska a touha po citu. Stále však stojí na pozadí strašných hrůz, netolerance a zničených osudů. Část děje se potom odehrává i po osvobození, kdy může čtenář vidět i občasné drsné chování osvoboditelů, zejména z ruské strany.
Ostatně o tom, že právě tehdejší ruští vojáci se svou tvrdostí a krutostí často vyrovnali těm nacistickým, již bylo povězeno hodně. Ani prostí němečtí obyvatelé to neměli lehké, protože vina za válku byla házena na celý národ.
Právě pokračování příběhu v těsně poválečné době je možná ještě zajímavější a dramatičtější než události předchozí. Stále je ovšem podstatně vidět, že se jedná především o román, přestože se v něm najde mnoho skutečně vyhlížejících situací. Nalezete v něm i řadu zajímavých zvratů, kdy se najednou všechno otočí o sto procent.
Dopisy ze Sachsenhausenu jsou velice působivým románem, při kterém budete tajit dech, ronit slzy a chvět se dojetím. Zajímavým způsobem líčí události holocaustu a zpracovává je do trochu stravitelnější románové formy. Přestože se v něm dočkáte mnoha hrůz, nabízí i naději na lepší zítřky. I takto šťastné osudy se mohly odehrát, přestože těch smutných bylo podstatně více.
