Děti holocaustu od Allana Zulla a Mary Bovsun popisují osudy devíti židovských dětí, které byly zasaženy hrůzami druhé světové války. Přestože každý z nich nabízí trochu odlišnou situaci, jednu věc mají společnou. Touhu po životě. Vydalo nakladatelství Grada pod značkou Cosmopolis
Příběhy o holocaustu jsou vždycky velice temným a smutným svědectvím toho, jaké hrůzy se děly během nadvlády nacistů. Smrt a bolest byly v této době pro mnohé na denním pořádku. Přestože všechny vyprávění jsou velice emotivní, zdaleka nejhůře se nám čte a poslouchá o utrpení dětí.
I mladistvým byla činěna mnohá příkoří, dočkali se násilí a museli bojovat o vlastní přežití. Většina z nich nechápala, co se děje a proč jim někdo chce ubližovat kvůli jejich vyznání či barvě pleti. Často byli odtrženi od svých rodičů, které někteří z nich již nikdy nepotkali. Právě o několika podobných údělech vypráví i tato kniha.
V osmi kapitolách si můžete přečíst o devíti dětech, které přežily druhou světovou válku a prostřednictvím rozhovorů poskytli autorům popisy svých prožitků. V knize jsou potom poskládány do příběhů, které nabízejí několik rozdílných situací.
Hned první vyprávějící Luncie Gamzerová sice neskončila v koncentračním táboře, ale přesto se musela kvůli vlastní bezpečnosti odloučit od rodičů a schovávat se u cizích lidí. Herbert Karliner už měl nadosah záchranu v podobě pobytu v cizí zemi, ale nakonec se až do konce války strachoval o vlastní život. Markus Reich utekl z jednoho pracovního tábora, aby byl později chycen a poslán do jiného.
Sourozenci George a Uršula Levyovy společně prošli několika pracovními a koncentračními tábory, přežili, ale během války přišli o oba rodiče. Walter Ziffer přežil několik pracovních táborů a setkal se po válce se svými blízkými. Sára Engelbergová se dva roky schovávala na přeplněné půdě. Mathei Jackel se i přes nízký věk přidal k partyzánům a po jejich boku bojoval proti nacistům. Jacek Gruener přežil pochod smrti z Osvětimi.
Každé z těchto jmen přináší hrůzostrašný příběh, který je plný nenávisti, bolesti a řady dalších lidských emocí. Nemusejí být jen záporné. I v této těžké době se našel prostor pro přátelství, soucit a lásku. Malá laskavost mohla někomu klidně zachránit život.
Autoři se rozhodli zařadit vyprávění různých situací. Zdaleka se nezabývají jen koncentračními tábory, které jsou při popisování holocaustu nejpropíranější. Trpěli totiž i lidé, kteří se do nich nedostali, přestože jejich úděl byl možná o malinko lepší.
Zároveň se tvůrci nesnažili za každou cenu zdůraznit násilí a všechny hrůzy popisují trochu lehčí formou. Text je napsán poměrně jednoduchým stylem a snaží se zejména zprostředkovat dětský pohled na nacisty a jejich perzekuce. Díky tomu může být kniha určena i mladším čtenářům, kteří začínají s poznáváním této doby.
Určitě se v ní dočkáte i řady zajímavostí. Většina z dětí se po skončení války přestěhovala z Evropy do Ameriky nebo Izraele. Některé už nikdy nepotkali své rodiče, protože zemřeli. Jiní se rozhodli dobrovolně od rodiny odloučit, protože chtěli začít s novým životem jinde, což mě poměrně překvapilo.
Děti holocaustu jsou další zajímavou knihou popisující utlačování židů. Nabízí hned několik lidských příběhů, které ve vás zanechají velice smutné pocity. Všechny naštěstí končí alespoň částečně šťastně, jestli se to tak dá při dané situaci říct. Aktéři této knihy totiž přežili a díky tomu nám mohli vyprávět svůj nelehký životní příběh.
